Člověk si jde koupit litr mléka a o deset minut později stojí před regálem jako obžalovaný. Každá láhev zkoumá jeho charakter, každý krajíc chleba jeho svědomí a každý zákusek vyžaduje předem připravenou obhajobu. Dnes už totiž nejíme. Každým soustem o sobě něco prozrazujeme. A brokolice si všechno zapisuje.
Fair play je krásná zásada. Zvlášť když nikoho nestojí bod, vítězství ani prémii.
Na tréninku jsme velkorysí, při slavnostech mluvíme o úctě k soupeři a před dětmi připomínáme, že není důležité vyhrát. Pak ale přijde poslední minuta, sporné písknutí a výsledek, který si předem neověřil, na čí straně je spravedlnost.
Kdy se z fair play stává filozofická otázka a proč spravedlnost tak často hraje v domácích barvách?
Bohatství má mnoho výhod.
Lepší dům. Větší pohodlí. Méně čekání. A někdy také podivuhodnou schopnost proměnit význam slov.
Nepořádek se může stát sbírkou. Tvrdohlavost důsledností. Pomoc firmě strategickou stabilizací.
A když se slovník používá dost dlouho, člověk si možná přestane být jistý, zda se změnilo chování — nebo jen jeho společensky přijatelný název.
Cizí úspěch je zvláštní věc. Čím je nám dotyčný bližší, tím přesněji dokážeme vysvětlit, proč se mu daří.
Štěstí, známosti, dědictví, dobrý marketing, správný okamžik. Důvod se obvykle najde. Jen málokdy mezi nimi bývá talent, práce nebo rozhodnutí, které bychom sami možná neudělali.
Závist totiž nepřichází s cedulkou na krku. Mnohem raději se představuje jako zkušenost, střízlivost a zdravý úsudek.
Krysa má jednu nepříjemnou vlastnost: ve světě, který jsme vytvořili, se jí daří až příliš dobře.
Nezakládá strategie, nemluví o odolnosti a nepíše knihy o tom, jak našla sama sebe v kanalizaci. Prostě se přizpůsobí — a právě tím nám občas připomene víc, než bychom chtěli vidět.
