V poslední době, když jsem četl a poslouchal zprávy, vzpomněl jsem si na jednu scénu z filmu Život Briana od skupiny Monty Python. Téhle scéně se směju dodnes.
Vůdce skupiny, která kuje pikle proti Římanům, se ptá, co jim vlastně Římané vůbec dali.
Někdo zmíní akvadukt.
Dobře, jasně, akvadukt. Ale co kromě toho?
Kanalizaci.
Dobře, akvadukt a kanalizaci. Ale co ještě?
A pak začnou vyjmenovávat další věci. Silnice, zavlažování, lékařskou péči, vzdělávání, víno, veřejné lázně, veřejný pořádek. Někdo dokonce zmíní i mír.
Vůdci nezbývá než všechno uznat. Z každé další odpovědi má očividně čím dál menší radost. A přitom se ptal on.
Na téhle scéně se mi nejvíc líbí, že i když ostatní vyjmenují všechno dobré, co Římané udělali, vůdce si o nich stejně nezačne myslet nic lepšího.
Pak mě napadlo, že ani my nejsme o moc jiní. Když už si o někom uděláme názor, někdy jen těžko uvěříme, že to s námi může myslet dobře. I když pro nás zrovna dělá něco dobrého.
Když nám někdo nabídne pomoc, někdy nás dřív napadne, co za to asi chce, než abychom mu prostě poděkovali.
A nejde jen o laskavosti. Když někdo v něčem ustoupí, už přemýšlíme, proč ustoupil. A když se dohodneme na něčem, z čeho máme oba prospěch, stejně začneme být podezřívaví.
Když na tom totiž získá i ten druhý, hned začneme hledat, kde jsme na tom asi prodělali my.
Ale proč by při každé dohodě musel někdo dopadnout hůř? Pokud jsem já spokojený s tím, co dostanu, a ten druhý je spokojený s tím svým, tak v čem je problém?
Jasně, možná na tom získal víc on. Anebo já. No a?
Ani v manželství nebo přátelství to přece nefunguje tak, že si každý večer sedneme a počítáme, kdo ten den víc ustoupil. Aspoň doufám, protože to by byly pořádně dlouhé večery.
Něco je důležitější pro mě, něco jiného pro toho druhého. Já v něčem ustoupím, on zase v něčem jiném. Nebo prostě uděláme něco pro radost tomu druhému.
To samozřejmě neznamená, že máme všemu věřit. I mě už někdo oklamal a určitě ještě nejednou budu chytrý až po bitvě. Ale myslím, že mezi opatrností a neustálým podezíráním je přece jen rozdíl.
A teď zpátky k Římanům.
Vždyť co jim vlastně Římané dali kromě akvaduktu, kanalizace, silnic, lékařské péče, vzdělávání a veřejného pořádku?
Třeba mír.
No dobře. Ale co kromě toho?
Píšu, jen když už nejde nepsat.
Jestli máš chuť, podívej se i na mou stránku Nem lehet nem na Substacku. Třeba tam najdeš ještě něco, co ani tobě nedá pokoj.
https://ujhazyemil.substack.com/


Komentáře
Načítání komentářů…