Hra, v níž ponaučení zkrachovalo

Rodina pokojně zasedla ke stolu. Byl dort, čaj a skromná dávka vzájemné náklonnosti. Za půl hodiny už babička budovala realitní impérium, dítě jásalo nad strýcovým bankrotem a tatínek vybíral nájem s uspokojením člověka, který se konečně dočkal spravedlnosti. Elizabeth Magieová si ovšem představovala něco docela jiného. V roce 1904 si nechala patentovat hru The Landlord’s Game, aby ukázala, co se stane, když se bohatství začne soustřeďovat ve stále menším počtu rukou. Vymyslela dokonce i variantu pravidel, podle níž mohli z rostoucího bohatství těžit všichni. Lidstvo možnosti pečlivě zvážilo a usoudilo, že je mnohem zábavnější, když zbohatne jen jeden. Nejlépe na úkor všech ostatních. V roce 1935 se z Monopoly stal obchodní úspěch společnosti Parker Brothers. Ze společenského varování se stala rodinná zábava, z chamtivosti strategie a z radosti z cizího neštěstí cesta k vítězství. Málokterá učební pomůcka byla tak účinná. Za jediné odpoledne se tak mohla celá rodina naučit, že bankrot postihuje hlavně ty druhé, bydlení je zdrojem příjmů a rodinná láska trvá jen do chvíle, než někdo vstoupí na políčko s vaším hotelem. Nejkrásnější na tom je, že na konci hry se všichni zase promění ve slušné lidi. Domky, bankovky i dočasně odložené kousky svědomí putují zpátky do krabice. Poražení se usmívají. Vítěz slaví skromně. Rodina obnoví vzájemnou náklonnost. Alespoň do chvíle, než někdo navrhne další partii. Člověk se totiž rád poučí z cizích chyb. Zvlášť když přitom může získat veškerý jejich majetek.